Myšlenky

Životní energie je to nejcennější, co máme. Bez ní nemáme chuť tvořit, milovat, růst ani radovat se. Je to palivo, které pohání naše tělo, mysl i duši. A přesto ji tak často rozdáváme na všechny strany – bez rozmyslu, bez limitů a hlavně bez vědomého doplňování.

Ve vztahu nejde jen o slova, činy a sdílený čas. Mezi dvěma lidmi probíhá neustálá výměna energie – tichý, hluboký tanec, který může posilovat, léčit, ale také vyčerpávat, pokud není v rovnováze. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, každý vztah je energetickým polem, kde se neustále něco děje.

Každý z nás touží po lásce. Chceme ji cítit, dávat i přijímat. Jenže někdy, i když se snažíme sebevíc, máme pocit, že nás ten druhý neslyší, nechápe nebo že dáváme víc, než dostáváme. Často to není o tom, že by nám lásku neprojevoval – jen to dělá jiným způsobem, než jaký vnímáme jako srozumitelný.

Každý z nás se někdy setkal s člověkem, který má až příliš velké ego. Možná je to kolega, který se neustále chlubí, shazuje ostatní nebo se snaží mít vždy poslední slovo. Jedná s vámi z jeho nadřazené pozice, myslí si o sobě jak všechno ví, ale ve skutečnosti ve všem tvoří jen zmatek. Často to v nás

Kolikrát jste si během rozhovoru všimli, že už přemýšlíte, co odpovíte, ještě než druhý dokončí větu? A kolikrát jste cítili, že vás nikdo doopravdy neposlouchá? Naslouchat, abychom rozuměli, ne odpovídali, je dar, který můžeme dát nejen druhým, ale i sami sobě. Je to cesta, jak prohloubit vztahy, l

Komunikace. Jedno slovo, a přitom tolik významů. Často se na ni díváme jako na prostý nástroj – něco, co denně používáme, abychom si s partnerem sdělili, co je třeba. Ale skutečná komunikace ve vztahu není jen o slovech. Je o tom, co stojí za nimi. O schopnosti otevřít své srdce a dovolit druhému do

Jsou dny, kdy se náš život zdá být těžký, kdy se s každým krokem zdá, že náš cíl je stále vzdálenější. Cítíme, že jsme vyčerpaní, že energie, která nás kdysi poháněla, se kamsi vytratila. Ale právě v těchto chvílích, kdy naše vnitřní světlo může slábnout, máme možnost objevit skutečnou sílu.

Často se lidé ptají, jak se zlepšit? Jak růst? Jak se mám v životě posunout? Znám způsob, odpovídám jim, ale není to pro každého snadné.

Naše hranice jsou přesně tam, kam si je my sami položíme.  Toužíš být sportovcem s vytrénovaným tělem nebo toužíš po tom umět hrát na housle nebo být muzikantem s kapelou? Nebo toužíš být nejlepší v tom co děláš? Nebo cokoli jiného?

Synek: Tatínku, proč je na světě zlo? Tatínek: Protože mu lidé dávají potravu. Synek: A čím se zlo živí?