Vnitřní dítě. Proč nás stále ovlivňuje, i když je nám třicet, čtyřicet nebo šedesát let?

Možná jsi už pojem vnitřní dítě někdy slyšel/a.

A možná sis při tom řekl/a:

"To je nějaká psychologická nebo ezoterická záležitost. To není nic pro mě."

Přitom je to mnohem obyčejnější, než se zdá.

Možná tě dokonce ovlivňuje každý den, aniž by sis to uvědomoval/a.

Každý z nás byl jednou dítětem.

Dítětem, které se umělo radovat z maličkostí.

Které se umělo divit.

Smát se.

Hrát si.

Objevovat svět.

Ale také dítětem, které se bálo.

Cítilo se odmítnuté.

Nechtěné.

Nepochopené.

Opuštěné.

A právě všechny tyto zkušenosti si často neseme dál do dospělosti.

Jen už jim neříkáme dětské emoce.

Říkáme jim:

"Takový prostě jsem."

Co je vlastně vnitřní dítě?

Vnitřní dítě není žádná další osobnost uvnitř nás.

Je to část nás samotných.

Část, která si pamatuje, jaké to bylo být malý.

Pamatuje si radost. Ale i bolest.

Pamatuje si okamžiky, kdy jsme se cítili milovaní.

Stejně jako chvíle, kdy jsme měli pocit, že musíme být hodnější, silnější nebo dokonalejší, abychom si lásku zasloužili.

Tyto prožitky nezmizely.

Jen jsme je časem překryli povinnostmi, výkonem a rolí dospělého člověka.

Jak poznáš, že tě tvoje vnitřní dítě stále ovlivňuje?

Možná se poznáš v některém z těchto pocitů:

• Máš strach z odmítnutí.
• Bojíš se, že nebudeš dost dobrý/á.
• Potřebuješ mít všechno pod kontrolou.
• Snažíš se zavděčit ostatním.
• Těžko říkáš ne.
• Máš pocit, že musíš všechno zvládnout sám/a.
• Neumíš si dovolit odpočívat nebo si jen hrát.
• Když tě někdo kritizuje, bolí to mnohem víc, než by mělo.

Ve skutečnosti často nereaguje dospělý člověk.

Reaguje ten malý kluk nebo malá holka, kteří se kdysi naučili, že takhle je to bezpečnější.

Proč je důležité s vnitřním dítětem pracovat?

Protože dokud nepoznáme tu část sebe, která byla kdysi zraněná, často žijeme celý život v reakcích, kterým sami nerozumíme.

Nechápeš, proč tě jedna věta tolik zraní.

Proč se bojíš říct svůj názor.

Proč se stále snažíš zavděčit ostatním.

Proč utíkáš z blízkosti.

Proč potřebuješ mít všechno pod kontrolou.

Není to proto, že by s tebou bylo něco špatně.

Často je to jen způsob, jakým se tě ten malý kluk nebo malá holka kdysi naučili chránit.

A když to pochopíš...

Přestaneš proti sobě bojovat.

Začneš si rozumět.

Proč nestačí jen pochopit minulost?

Spousta lidí o svém dětství přemýšlí.

Ví, co se stalo.

Ví, proč se dnes chovají určitým způsobem.

Jenže samotné pochopení většinou nestačí.

Stejně jako nestačí vědět, že máš zlomenou nohu.

Je potřeba jí dát čas, péči a prostor, aby se mohla zahojit.

Stejně je to i s námi.

Jak může začít jeho uzdravování?

Možná tě překvapím.

Ne tím, že budeš minulost donekonečna rozebírat.

Ale tím, že začneš vytvářet nové zkušenosti.

Začneš si dovolovat odpočívat.

Říkat ne.

Radovat se.

Hrát si.

Smát se.

Dělat věci jen proto, že tě baví.

A hlavně...

Začneš být tím dospělým, kterého jsi jako dítě potřeboval/a.

Co se změní, když se s ním znovu spojíš?

Nezmění se minulost.

Ale změní se tvůj vztah k ní.

Najednou zjistíš, že:

• nemusíš pořád něco dokazovat,
• nemusíš být dokonalý/á,
• nemusíš se neustále přizpůsobovat,
• můžeš dělat chyby,
• můžeš být sám/a sebou.

A možná se po dlouhé době znovu objeví něco, co jsi už skoro zapomněl/a.

Lehkost.

Zvědavost.

Radost ze života.

Chceš se tématu věnovat víc?

Pokud tě dnešní článek oslovil a cítíš, že bys chtěl/a své vnitřní dítě poznat hlouběji, připravil jsem e-book Uzdravení vnitřního dítěte.

Najdeš v něm nejen vysvětlení, proč vznikají dětská zranění, ale hlavně praktická cvičení, otázky a zamyšlení, která ti mohou pomoci znovu budovat vztah k sobě.

👉 Prohlédnout e-book Uzdravení vnitřního dítěte

Ne každý ale chce jít touto cestou sám.

Pokud cítíš, že ses někde po cestě ztratil/a...

Nemusíš na to být sám/a.

Proto jsem otevřel možnost individuálního provázení.

Ne proto, abych ti říkal, jak máš žít.

Ale abych šel kus cesty vedle tebe a pomohl ti znovu uslyšet tvůj vlastní hlas.

Možná není potřeba stát se někým novým.

Možná si jen potřebujeme znovu vzpomenout, kým jsme byli dřív, než jsme se začali přizpůsobovat světu.