Jedna věta z dětství vás možná ovlivňuje dodnes

Dnes si připomínáme 28. říjen 1918, den, kdy vzniklo samostatné Československo.

Je to den, který nás vrací do minulosti. K událostem, které formovaly životy našich předků a ovlivnily svět, do kterého jsme se narodili.

Ale napadlo vás někdy, kolik z minulosti si neseme i my sami?

A teď nemyslíme rodinné fotografie, staré dopisy nebo věci, které se předávají z generace na generaci.

Myslíme něco, co není vidět.

Třeba způsob, jakým přistupujeme k penězům. Jak řešíme konflikty. Jak projevujeme lásku. Nebo jak reagujeme, když se nám něco nepovede.

Možná jste jako děti často slýchali věty:

„Peníze nerostou na stromech.“

„Hlavně si nestěžuj.“

„Co tomu řeknou lidi?“

„Nejdřív práce, potom zábava.“

Některé z těchto vět nám mohly v životě pomoci. Jiné nás možná ovlivňují dodnes, aniž bychom si to uvědomovali.

Co když některá naše přesvědčení vlastně ani nejsou naše?

Děti se neučí jen tím, co jim rodiče říkají. Velkou část svého chování si osvojují také pozorováním.

Všímají si, jak dospělí reagují na problémy, jak spolu mluví, jak zacházejí s penězi nebo jak dávají najevo své emoce.

A některé z těchto vzorců si pak přenášejí do dospělosti.

Možná proto někdo neumí odpočívat bez pocitu viny. Jiný má problém říct ne. A další se bojí udělat chybu, přestože mu za ni už dávno nikdo nenadává.

Samozřejmě nás neformuje jen rodina. Každý máme vlastní zkušenosti a postupně si vytváříme svůj pohled na svět.

Ale právě rodina bývá místem, kde se s mnoha postoji setkáme úplně poprvé.

To, že jsme se něco naučili v dětství, ještě neznamená, že podle toho musíme žít celý život.

Co si chceme ponechat a co už předávat dál nemusíme?

Zkuste si dnes položit dvě jednoduché otázky.

Co krásného jsem si odnesl/a ze své rodiny a chtěl/a bych to předávat dál?

A co jsem se naopak naučil/a, ale dnes už mi to neslouží?

Možná si vzpomenete na laskavost své babičky, pracovitost rodičů nebo rodinné chvíle, které pro vás dodnes hodně znamenají.

A možná objevíte i něco, co byste chtěli dělat jinak. Obojí je v pořádku.

Můžeme si vážit toho, odkud pocházíme, a přitom si některé věci nastavit po svém.

Naše kořeny jsou součástí našeho příběhu

Právě rodina, kořeny a vzájemné propojení patří k myšlenkám, které se promítají i do naší tvorby.

Jedním z takových obrazů je Strom života.

Pro někoho představuje rodinu, pro jiného sílu, růst nebo připomínku lidí, kteří ho v životě ovlivnili.

A možná je to také hezký symbol dnešní myšlenky.

Naše kořeny jsou důležitou součástí toho, kým jsme. Ale o tom, jakým směrem budeme dál růst, můžeme do určité míry rozhodovat sami.